Ačkoli byly k zápisu slovanských jazyků (a i některých "neslovanských" jazyků střední Asie) více než tisíc let používány různé varianty cyrilice, existovala i jiná abeceda, tzv. hlaholice (ze staroslověnského "glagol" či "hlahol", což znamená slovo), která se v počátcích východoevropského písemnictví používala současně s cyrilicí.

Nejstarší zaznamenávanou formou slovanského jazyka je staroslověnština, pro kterou se používala jak cyrilice, tak hlaholice, která vypadala takto:


Paradoxně se zdá, že to byl sv. Cyril, kdo vynalezl hlaholici, ne cyrilici, která je po něm pojmenována. Má se za to, že cyrilici vymysleli Cyrilovi žáci, aby tak nahradila hlaholici. Äe by šlo o jakési "soutěžení" mezi žáky a učitelem? To už se dnes asi nedozvíme.

Bernard Comrie (z University of South Carolina) však přišel s mnohem pragmatičtějším důvodem pro tento konkurenční boj. Vyvinul teorii, podle níž byla hlaholice odvozena z psané formy řecké abecedy, zatímco cyrilice z unciálního písma byzantského Řecka, které se již používalo v církevních rukopisech. Je tedy možné, že studenti sv. Cyrila shledali hlaholici "nedůstojnou a nevhodnou pro duchovní ˙čely", a tak odvodili cyrilici z již existujícího církevního písma.

Na většině míst svého užití uvolnila hlaholice místo cyrilici kolem 12. století n.l. Jen v Chorvatsku se používala pro církevní ˙čely až do 19. století n.l. Chorvatská hlaholice je celkem podobná té staroslověnské, ale má méně písmen a jejich tvar je více pravo˙hlý.

Nápis na zdi kostela na chorvatském ostrově Krk
(klikněte pro zvětšení)

  Nahoru